Za devatero lanáči stojí dva supermarkety. Tak nějak by mohl začínat můj příběh, moje lanáčovská avantýra, která trvala přes dva roky. Čítala devět lanáčů, na kterých spočinula moje ruka jako ruka stavitelova, až jednoho dne naše skupina, která se za tu dobu vztvořila, skončila a já přiložil ruku ke dvěma novým hypermarketů. Ti, které to zajímá nechť kliknou dál. Ti, které to nezajímá, nechť také pokračují dál, neboť je mohu ubezpečit, že tohle byl nejdelší text v celém článku, protože následují převážně fotky, z nichž se ten příběh snáze vypráví. (more…)

Už se stává pravidlem (už potřetí:), že na jaře stavíme lanáč. Každý je jiný a nejinak je tomu letos. Lanáči vévodí přírodní koupaliště s mostech, přes který teď už vede asi 180 m dlouhá lanovka, kterou jsme natahovali s pomocí olbřímího napínáku a také šlapadel. Ostatní prvky jsou víceméně standardní (spíš méně než více, tak standardní, jak jenom v této profesi standardní být mohou), zbytek se utápí v polském a nejenom polském chaosu. O organizaci a “produktivitě” práce píšu snad pokaždé a mohl bych psát i tentokrát, ale řekl jsem si ne :) Asi jenom tolik, že když už si myslíte, že už vás nemůže nic překvapit, Poláci vás vždycky něčím překvapí a pokud se zdá, že už to nemůže být horší, tak to bude horší.
Tak to jenom pro ty, co by mě chtěli nazývat flákačem ve škole, tak zde vidíte důvod mé nepřítomnosti, čímž se ospravedlňuju a vůbec.
Víc poví foto, který je tady

Při přemítaní nad plánovanýma stavbama lanáčů, konkrétně lanáče v Olomoucké ZOO, jsme trochu popustili uzdu naší fantazii a výsledkem je tak zajímavá vize (more…)

Volná místa: Čtěte uvnitř, na konci článku!
Tři týdny, tři lanová centra, jedna lezecká stěna, jeden big swing, celkem pět lidí, Tranďál, mnoho druhů počasí, nějaká ta mocná Tatra, Giewont, skialpy a omrzlý prsty. To je velmi, ale velmi krátký popis naší třífázové cesty po lanových centrech. A že Polsko umí překvapit, všichni víme. (more…)

Letrošní jarně-zimní Tour de Lanáč nám představila poslední kátkou etapu v Polským (samozřejmě, že v polském) Karpaczi. (more…)

Aktualizováno: Úterý 8. května, s fotem zatím nic nového, musím jej dostat z páně Důležitého a Kejmla… nevím zatím kdy, protože bendze jutro.Ale dále pokračuje člán. Přišlo jaro a s ním přišla i stavba. Avšak když nepřinde stavba za námi (z Polska), pak musíme mi za ní (do Polska). První informace byly velmi příznivé – setkáme s Jackem a Krzyszkem, které známe ze Zakopaného. Ti nám všechno nám zajistí, na záchod nebudeme muset s lopatou, bydlet máme v hotelu, bezdrátovej internet a se stavbou nám budou Poláci, takže se nebudeme muset drbat se spoustou věcí. Co z toho zbylo, se dočtete uvnitř. (more…)

Zprávy z centra: Od poslední (a současně první zprávy) se událo mnoho nového – např. jsme to centrum dostavěli, zapařili a pak konečně zmizeli z Karlova, přišel Silvestr i Nový rok, krom toho nám oztužkovali maturanty a popravili Saddáma Husajna. A teď už k samotný stavbě. (more…)

V pondělí přijdu ze školy a dopředu mám s mamkou domluveno, že ty čtyři ovocný knedlíky, které leží v ledničce, mám na oběd. Paráda, ale o hodinu později (někdy o půl páté) mě seřve můj vlastní bratr proto, že jsem si dovolila sníst knedlíky, na který si on dělal nárok! V deset hodin den předtím oznámil, že nejede do školy a zůstane doma. Takže neměl nachystaný obídek na druhý den…. (more…)

Protože v Karlově je Internet a nejspíš se na něj i nějak připojíme, tak můžete čekat on-line reportáž. (další část během “víkendu” 7.-10. prosince) Vše začalo právě tehdy, když skončily Uhry. Cestou jsme se stavili na Projectu, probrali Karlov, v pátek se tam jeli kouknout a převést míry z kroků na něco přesnějšího, v pondělí se to jelo znovu přeměřit. To už jsem ale na cestě do Prahy… a další týden už se začlo stavět. Tentokrát však nejsme jen DTčka (dělnická třída), ale je to celé složitěší (more…)

Myslel jsem, že chaos v organizaci Projectu je težké překonat, avšak Horní Uhři to zvládli s naprostým přehledem a vznešeností jim vlastní. Večer po víkendovce jsem se zbalil, stoupl do vlaku, sedl do Tranzita a usnul. Taškařice začala. (more…)

Chaos, Uhry, krmelec, holubníky, tropické a vedro od kam se podíváš. Tak by se dal charakterizovat pracovní týden strávený v centru na okraji Horních Uher – Bratislavě. (more…)

Lanový centra jedou a staví se jich víc a víc. Ke stavbě jednoho, co od začátu května zdobí Zakopané (nebo spíš vesnici Koscielisko nad Zakopaným), jsem se měl možnost nachomýtnout (se, Litomyšl). (more…)